Rozhovor s Basccinem

Jak už jistě všichni víte, MČRVC 2021 je minulostí. A to je důvod, proč u rozhovoru vítám hráče Basccina z vítězného celku uNik0rn.

Na detailní výsledky turnaje se můžete podívat na následujícím odkaze:

Může jít o obrázek text

Nejprve nám představ sebe a tvůj tým, se kterým si absolvoval turnaj. Je to pro vás v této sestavě první trofej?

Ahoj, jsem rád, že sis vybral na rozhovor mě, jakožto vítěze a zároveň nejlepšího hráče turnaje. Moje jméno je Martin a téměř každý mě bude znát pod přezdívkou Bascci / Basccino / Donnie Bascco a dalšími modifikacemi. Dost si dělám ze všeho srandu a tím i seru plno lidí kolem, ale kdo mě zná ten ví, že jsem pohodář a dokážu si udělat prdel i sám ze sebe. Vietcong hraju zhruba od roku 1992, ale jako profík jsem začal až někdy kolem roku 2006 první registrací do ESL. Týmů jsem prolezl mraky, v některých jsem byl chvíli, v některých zase dýl, ale srdcovky byly jen dvě – Free Secret -=!FS!=- a uNik0rn. VC. Tento ročník, ostatně jako většinu turnajů, jsme se zúčastnili za tým uNik0rn.Vc. Vznikl tuším někdy v roce 2012 jako jakýsi revival stejnojmenného oldschool týmu, kde pár z našich původních hráčů hrálo. Hlavní protagonista byl v té době náš velký kápo Wajt, se kterým to už táhneme pěknou řadu let. Pár frajerů v období, kdy byl Vietcong neaktivní, odpadlo, ale vždy jsme si drželi užší tým loajalitních hráčů. V sestavě já, Wajt, Buqalow a Ilegal jsme se zúčastnili turnaje už mnohokrát a máme už řadu různých pohárů ve svých vytrýnách – všechny pravý! Jedinou novinkou v sestavě byl Raff, který s námi v poslední době hrál a rozhodně jeho účasti v našem týmu nelitujeme.

Můžeš krátce nastínit průběh turnaje? Věřili jste si na finále od začátku?

Tento turnaj byl především pro nás velmi speciální. Očekával jsem, že po covid pauze, kdy jsme se nemohli delší dobu sejít, bude o turnaj ještě větší zájem, ale bohužel účast byla bídná a necelý týden před ukončením registrací stále chyběl jeden tým k tomu, aby se turnaj uspořádal. Jelikož jsme tvrdě pracovali na taktikách, každý den jsme si na serveru simulovali určité situace, abychom turnaj vyhráli, rozhodli jsme se a domluvili se s pořadateli, že jsme ochotni zaplatit si registraci ještě jednou a odehrát tak turnaj za dva týmy. Tímto bych rád vyzval ostatní soupeře, aby tuto profesní hrdost v případě potřeby vzali příště na sebe, protože to bylo opravdu náročné. 

Turnaj se vyvíjel dle očekávání. Není asi překvapením, že nejdál se dostaly týmy, které hráli Vietcong ligu v průběhu posledního roku. Nicméně zde patří velké díky klukům, kteří doma nehrají, ale na kařez přijeli, bez nich by tam byly se štěstím 4 týmy. Harmonogram turnaje byl klasický – v pátek se odehrála skupinová fáze, která tentokrát, ale ne poprvé, byla tvořena jednou skupinou, tudíž měl šanci si zahrát každý s každým alespoň jednou. A to já kvituji. V sobotu se dohrál zbytek skupinové fáze a přešlo se k play-off, které bylo klasicky double-elimination. 

Asi bych lhal, kdybych Ti řekl, že jsme si na finále nevěřili. Nemluvě o tom, že registrací druhého týmu se naše šance rapidně zvedly. Upřímně však musím říct, že druhý tým na to zas takový vliv neměl, dá se říci, že jsme zničili všechno, co nám stálo v cestě kromě semifinálového a prvního finálového zápasu s Kopiho týmem. Kluci hráli výborně.

Jak hodnotíš výběr map? Uvítal by jsi nějaké nové netradiční mapy?

Výběr map asi dle očekávání. Samozřejmě některé týmy by raději hrály třeba jen 3-4 mapy (včetně nás), ale kdy jindy si člověk zahraje všechny mapy, které normálně nehraje? Takže já jsem s výběrem map spokojený a jsem rád, že ani velké mapy často neskončily bezvlajkovou remízou. Trochu nás překvapil Storm jako druhá finálová mapa, ale nakonec pro nás byla tou vítěznou, takže jsme se ani nemuseli vymlouvat, že nebyla druhá mapa Waterfall. Naopak mě mrzelo, že se hrál Halong Port pouze jednou. Dokázal bych si představit celý turnaj jen s Halong Portem :-) (třeba by přijelo více týmů).

Netradiční mapy by měly smysl za předpokladu, že by se tyto mapy hrály a byly odzkoušeny například právě v současné lize, ačkoliv hráči hrající pouze na kařezu by měli další nevýhodu na svém seznamu. Za mne bohužel, ale nové mapy se nikdy moc neuchytily. Sám jsem byl po celou dobu velkým protagonistou přidáním nových map do ligy už v době ESL. Pravou však je, že kdykoliv se nové mapy přidaly, tak i přes to se hrály staré dobré klasiky. Já osobně bych se nebránil, kdyby na kařezu byly nedávno zkoušené mapy jako např. Nui Pek, pokud by to bylo ve skupinové části.

Jak vypadal samotný finálový zápas?

Finálový zápas byl náročný a vyhrocený. Kluci z iW!M byli naši nejčastější soupeři za poslední rok, co funguje VC liga. Jejich kvalit jsme si byli dostatečně vědomi a myslím, že i oni byli přesvědčeni, že finále vyhrají. První mapa ve finále byla klasicky NVA Base. Tuhle mapu všichni z našeho týmu milují. Bohužel pro nás to je i oblíbená mapa soupeře a my se mnohokrát přesvědčili, že ji umí podstatně lépe než my, proto nebylo divu, že už po půlce prvního kola bylo o vítězi první mapy rozhodnuto. Jelikož jsme byli jediný tým, který odehrál dvojitou várku zápasů a přehranní bylo velice slabé slovo, aby vyjádřilo naše pocity v sobotu v 8 večer, začaly na nás přicházet myšlenky o vzdání se a přenechání prvního místa klukům z iWIM, kteří hráli na NVA prostě lépe. Důvod byl jednoduchý. Jakožto tým, který šel do finále z winner bracketu nás musel soupeř porazit na obou mapách a druhá mapa byla Storm. Tato mapa nebyla nikdy naše oblíbená a v případě remízy, kterou jsme tam všichni očekávali, by se hrálo prodloužení na mapě NVA. Naštěstí jsme se rozhodli nenechat to soupeři zadarmo, a tak se šlo do deštivého a pochmurného prostředí mapy Storm.

Věděli jsme, že musíme na té zablácené mapě vyhrát! Náš tým začínal za US Army a hra byla zprvu, co se tlaku týče, nahoru dolu. Ze soupeře jsme však postupně začali cítit, že si uvědomují, že jim remíza stačí, a tak jsme se dostávali více do tlaku. Ačkoliv se považuji za kvalitního odstřelovače, musím ocenit hráče Peldu, který mne s Dragunovem celé kolo dokázal pohlídat a já zapadl do průměru našeho týmu. Velkou část úspěchu, nikoliv však největší, sehrál náš hráč Ilegal, kterému se podařilo projít takzvaně na CzeTowna k soupeřově vlajce a ve vhodnou chvíli vlajku uzmout do svých pařátů a vydal se na maratonský běh kaňonem. Vše se mohlo zdát být ztracené, když se Drasty protancoval do naší báze a Ilegala i Wajta nečekaně (ačkoliv byl mnou hlášený) zabil nemilosrdně a zbaběle střelou do předních částí těla. V tu chvíli nás popadla panika a beznaděj. Pomalu se nám rozplývaly sny před očima. Věděl jsem, že vlajka bude brzy navrácena a že není čas hrát si na hrdiny. Nervózně jsem nabíjel svou zbrusu novou M1 Garandku na vrcholu kaňonu a sledoval Drastyho ladné skoky přes ostré kameny na dně kaňonu. Nebyl čas na míření! Políbil jsem levé tlačítko myši, pomodlil se, dokouřil poslední cigaretu a vypustil střelu, jež byla v konečném důsledku rozhodující pro výsledek celého turnaje. Nebyl jsem překvapený, ale radost jsem měl! Vlajku jsme nakonec odnesli. Druhé kolo bylo z naší strany více defenzivní. Se zbraní SVD Dragunov si velmi dobře rozumím, což všichni poznali. Kolo jsme doslova ubránili a mohli se radovat z vítězství. Zklamání soupeře bylo znát víc než dost, ale myslím, že se nemají za co stydět! Odehráli skvělý turnaj. 

Jaká byla oslava titulu?

Náš tým výhru nikdy moc neoslavoval. Jsme všichni z Prahy či jejího okolí, takže vždy nahážeme poháry do aut a jedeme se domů vyspat. Samozřejmě trochu přeháním, ale myslím, že pro většinu z nás je hlavní výhrou to, že se všichni vidíme, nejen v rámci týmu, popijeme spolu, pokecáme o životě a euforie z vyhraného zápasu či turnaje je pak jakousi třešničkou na dortu. Navíc kluci z RotS zmizeli dřív, než jsme se jich stačili zeptat, zda by nám nepůjčili pár rachejtlí. Ale pocity bezpochyby skvělý!

Jak bys zhodnotil technické zázemí turnaje? Měl by jsi nějaký tip na zlepšení?

Já myslím, že všichni ti, kteří na kařez jezdí pravidelně, už ví, jaký standard je zde nastaven a jak se věci mají. Občas se vyskytnou nějaké technické problémy, ale to k tomu patří. Nemyslím, že by někdo někdy někomu něco vyčítal. Naopak, vím, že to kolikrát neříkáme, ale za mě neuvěřitelný respekt a velké díky Worvovi, bratům Pichlů, Buenovi a dalším, kteří se na chodu turnaje podílejí jakýmkoliv způsobem. Já osobně jsem za to neuvěřitelně vděčný (zpět do režimu “tvrďák”).

Letos ani žádný technický problém neeviduji. Jediné obrovské zklamání byla restaurace vedle, ale to je bohužel něco, co těžko může někdo z nás ovlivnit. Ledaže bychom si dokázali pochutnat si na rare kuřecích řízcích. 

Kdyby jsi měl vypíchnout jeden moment z celého turnaje, jaký by to byl?

Já bych to rozdělil asi do dvou částí. Jeden je více osobní z pohledu Vietcongu. Vypíchl bych úžasný moment, kdy jsem klukům vystřílel první místo. Kluci si to samozřejmě uvědomili a patřičně mi poděkovali. Věděli, že beze mě by to nešlo. Zachránil jsem finálovou vlajku, kterou chtěl soupeř navrátit a od které byl už jen pouhé 2 metry, a to střelou – takzvaným “nouzůmem” – z odstřelovací pušky M1 Garand na neuvěřitelných 538 metrů. Posléze jsem zkušeně poradil hráči Buqalow, jak si má počínat, když soupeř nesl vyrovnávací vlajku minutu před koncem a on byl sám naživu. Sám Buqa (jak mu v týmu říkáme) mi oznámil, že by mě za to chtěl vyhlásit hráčem turnaje. Byl jsem dojatý.

Druhý moment již není úplně z prostředí Vietcongu, ale jistě za to stojí a lze dostatečně popsat jedním slovem – Spihna (prepáč páníček). Na Kařezu se vždy dějí šílené věci a jeden by řekl, že už není moc prostoru, kam to posunout. A jelikož toho kluka mám rád, tak nebudu zacházet více do detailu.

Na turnaj jezdí tradičně pouze týmy z ČR, uvítal by jsi případnou zahraniční účast?

Já budu rád za jakoukoliv účast. Samozřejmě mi je příjemnější být v přítomnosti lidí, které znám a kteří mě za mé arogantní chování nesnáší, ale pokud volné kapacity doplní zahraniční hráči, budu jedině rád. Kařez je pro mě srdeční záležitost a mrzí mě, když vidím, jak zájem upadá. Naše komunita si to nemůže moc dovolit.

Budete se účastnit dalšího turnaje za rok? Chceš rovnou něco vzkázat soupeřům?

Určitě máme v plánu se zúčastnit všech následujících turnajů, otázkou je, zda se budou pořádat. Soupeřům nic vzkázat nechci, stačí když přijedou. Naopak bych zde využil prostor k jiné promluvě. V první řadě bych chtěl poděkovat lidem, kteří se podílí na běhu ligy vietcong-league.eu. Vím, že s tím je plno práce, děláte to ve svém volném čase a stejně se najdou lidi, kteří si dokáží na něco stěžovat. Jistě nemluvím pouze za sebe, když řeknu, že Vietcong je svým způsobem kus nás, kus našeho dětství, puberty, a ačkoliv ne v takové intenzitě, tak i našich dospěláckých životů. Jsem vděčný za to, co děláte. 

Dále bych chtěl apelovat na lidi, kteří se Kařezu vyhýbají, přitom ho aktivně doma hrají. Dva víkendy za rok člověka nezabijí a ani finančně nevytrhnou. Byla by škoda se nadobro s touto akcí rozloučit. 

Velké díky všem, co se na přípravě turnaje podílejí jakýmkoliv způsobem, v březnu se zase všichni vidíme.

Make Vietcong great again! 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..