Ve své době velice oblíbená hra české produkce Vietcong měla značné množství příznivců. Proto se stala součástí ESL a získala vlastní ligu. Logickým krokem bylo uspořádat LAN turnaje. Paradoxně se zlepšováním internetu a dostupnějších stolních počítačů postupně došlo k oslabení pozice internetových heren a vyvstala tak otázka, jak a kde uspořádat další LAN akci.

Protože v celé České republice postupně zanikaly herny s dostatečným počtem počítačů a s rozumným výkonem, dospěla hráčská komunita k myšlence uzavřenému LAN turnaji uspořádanému s vlastními stroji hráčů.

Po různých diskuzích se nakonec rozhodlo, že k prvnímu pokusu s takovou akcí dojde ve vesnici Kařez mezi Berounem a Plzní. Zdánlivě nesmyslné rozhodnutí se ukázalo správným. Zázemí našla hráčská komunita v roce 2010 v místní sokolovně, kam se podařilo naskládat až 10 týmů po 5 hráčích. Výhodou bylo dostatek prostoru pro parkování aut, možnost uzavřít sokolovnu, vlastní záchody a dokonce i sprchy a to nejdůležitější – v bačkůrkách si dojít vedle do hospody pro pivo a na jídlo.

První Kařez byl velmi náročný. Nikdo netušil, do čeho se to pouští. Problém první … první příchozí zapojují kompy a zjišťují, co všechno jim nefunguje. Došlo i k přestavování kompů a reinstalacím systému. Problém druhý … síť je tvořena poněkud chaoticky, takže se objevují výpadky a někdo se nemůže připojit vůbec. A celé to běží na klasickém 5portovém routříku umístěném v restauraci. Internet má rychlost 16 MB = během chvíle je totálně zahlcený. Problém třetí … začaly vypadávat pojistky. Napojit desítky počítačů na dvě zásuvky se ukázalo jako chybný krok. Naštěstí se nakonec dokázala natáhnout elektřina ze 4 zásuvek a to už vydrželo.

V konečném důsledku je Kařez přijmut pozitivně. Starosta a další místní lidé usoudili, že nejsme tak moc nebezpeční a proto se mohl začít Kařez opakovat. LAN akce jsou fajn. Ale opít se s hromadou jiných lidí, bavit se, poznat ty lidi, co ostatní dřív tak štvali svým skillem, zjistit, že ostatní jsou taky lidi, bylo nakonec to hlavní. A hra postupně šla na druhou kolej. Prostě se z toho stalo fajn setkání s dalšíma lidma.

Nakonec díky odladění problémů a zvládnutí logistiky, se ustálil proces organizace a proto nakonec došlo k pořádání této výjimečné herní akce dvakrát do roka. Nyní se potýká svět s Covid 19, takže Kařez se musel zatím nechat odpočívat. Ale jednou to přejde a bude se moci pokračovat. Tedy pokud bude hráčská komunita i nadále držet nějak pohromadě.

Dodatek: záměrně nejsou v textu žádná jména. Lidí, díky kterým se tohle rozběhlo, je hodně. V základě už jen účast je zásluha, protože s prázdnou sokolovnou není LAN. A dopravit sebe včetně (většinou) stolního počítače prostě nějaké úsilí stojí.